Dějiny české populární hudby a zpěvu. Díl 1., 19. a 20. století (do roku 1918)

S úvodem (s. 5–11) a mj. s oddíly: Folklórní zdroje a východiska české populární hudby (s. 13–35; mj. kapitola Lidová píseň /Historické a sociální bádání, Typová charakteristika, Sběry a edice, Vývoj názorů a bádání/, s. 13–21); Městská zpěvnost prvé poloviny 19. století (s. 36–71, s kapitolami: Kramářská píseň /Vývoj a dobový význam, Hlavní šiřitelé: Hais František ad., Žánrová a strukturní charakteristika/; Kuplet a jeho zpěvoherní zázemí /Sepětí s obrozeneckým singspielem, Hlavní autoři, Tvůrčí přínos: Tyl Josef Kajetán, Textové a hudební znaky/; Společenská píseň českého obrození /Odraz národního uvědomování v nových písních, Skladatelé a jejich dodnes známé trvalky, Zlidovování obrozeneckých písní, Textový a hudební přínos/); Spontánní zpěvnost v období státoprávních a sociálních bojů (s. 105–132, s kapitolami: Písně měšťanské společnosti po roce 1860 /Edice zpěvníků, Hlavní autoři a ohlas jejich tvorby, Sokolské písně a jejich manifestačně politický význam/; Městská lidová zpěvnost a dělnická píseň /Pololidová píseň a sociální zázemí zpěváků, Dělnická píseň a její mezinárodně rozšířené hymnické tituly, Sjednocující funkce dělnického zpěvu/); Zábavné pódiové a scénické žánry před vznikem samostatného státu (s. 167–205, s kapitolami: Hudební složka lidových zpěvoher a operet; Písně a kuplety zpěvních síní, šantánů a kabaretů /Kuplety a jejich „zpěváčci“, Od zpěvních síní k šantánům, Šmíd František Ladislav ad., Nástup kabaretu: Hašler Karel a Červená sedma, Kabaretní šansony, jejich aktuálnost i dlouhodobý ohlas/); s bibliografií v závěru každého oddílu, s bibliografickým soupisem prací zaměřených na celkovou problematiku tématu (s. 12); se jmenným rejstříkem (osoby, skupiny, instituce).