Norma českého jambu

Josef Štochl ; [úvodní poznámku napsal] Robert Ibrahim

Studie; s úvodní poznámkou k edičním zásahům. Předkládaný text rozvíjí generativní popis normy českého jambu, formulovaný M. Červenkou, a přináší jeho opravy. Zvláštní pozornost je věnována počátkům veršů a jejich závěrům. Východiskem pro zkoumání incipitů je statistika stoupavých počátků neveršovaných vět, rozsáhlejší a co do typů vět a typů textů rozmanitější než statistika V. Mathesia. Autor modeluje pravděpodobnost vzestupných počátků českého jambu (při uvážení platnosti metrické normy na ostatních pozicích, ale i okrajových nemetrických přízvuků). Zjišťuje, že nejvyšší akcentuace první pozice čtyř- a pětistopých jambů je “pouze” 67% (o trochu víc v alexandrínech), jestliže nemají být aplikována komplexní kontextová omezení (kdy kontextem je celý verš). Autor konstatuje nejambickou povahu některých básní dosud považovaných za jambické (například Neumannův “Rok chudého na slunci” a některé Hořejšího verše). Pravidlo preferující na silných pozicích přízvučné slabiky před nepřízvučnými, vyslovené tvůrcem původního generativního popisu českého verše, neplatí pro koncovou pozici mužských jambů nemála básníků (např. Hálkův, Gellnerův a Seifertův čtyřstopý jamb).