Filosofický význam díla Josefa Dobrovského

Autor představuje osobnost Josefa Dobrovského především jako vědce, který se vždy snažil hledat pravdu a vyvracet mýty, zkreslující skutečnost v kterékoli oblasti lidského života – zvláště v oblasti poznání, ve vědě a v náboženství. S tím úzce souvisí také Dobrovského úsilí o prosazování svobody a možnosti svobodného projevu, který je právě také nutným předpokladem vědecké práce. Dobrovského nedůvěra k mytizování skutečnosti a v tomto smyslu také ke všemu „reakčnímu“ jej vedla též k odklonu od katolické církve k protestantismu (podle autora však Dobrovský nebyl úžeji spjat s žádnou církví). Jako jeden z mála ve své době Dobrovský podle autora již tehdy tíhnul k myšlenkám materialismu. Pro marxistickou vědu je Dobrovský podle autora vzorem svou vášnivostí v přístupu k bádání, všestranností a svým charakterem vůbec. Dobrovský se stal přímo vzorem svou hluboce krásnou a ušlechtilou povahou, svou ukázněnou vášnivostí, svým věcným zaměřením, hrdostí a skromností, zvláště však svým ideově pojímaným vlastenectvím a poměrem k jiným národům, v němž se úcta a láska snoubila s kritičností.