Vedlejší postavy, vedlejší motivy : k filmovým adaptacím dvou románů Jana Otčenáška

Studie pojednává o adaptaci jako intertextovém a komunikačním fenoménu. Úvodní část studie podává náčrt vztahů mezi adaptací, pretextem a subjekty komunikace. Adaptace vystupuje jako transpozice a reprezentace pretextu, někdy ale také jako jeho substituce či jako samostatná kreace. Analytická část studie se zaměřuje na jeden ze specifických typů adaptace, a to na takové transpozice pretextu, které využívají jeho vedlejší postavy, motivy a dějové linie (pracovně jsou označeny jako periferické adaptace). Předmětem analýzy jsou filmy natočené na základě dvou románů Jana Otčenáška. Jsou sledovány relace mezi románem Občan Brych (1955) a jeho dvěma adaptacemi, stejnojmenným filmem, který se opírá o román jako celek (1958), a filmem Jarní povětří (1961), jenž vybírá jen některé motivy románu a zasazuje je do nové struktury. Poté je probírán film Svatba bez prstýnku (1972), jehož východiskem je jedna z mnoha dějových linií románu Kulhavý Orfeus (1964). Ukazuje se, že podoba adaptací byla podstatně ovlivněna kulturními a politickými kontexty; filmy zahrnují ideologické poselství odpovídající době jejich vzniku.