Böhmische Dörfer : Putování opuštěnou literární krajinou

Soubor portrétů uvedených 47 německy píšících spisovatelů v českých zemích ve 20. století (s citáty z jejich děl a s bohatým fotograficko-dokumentárním materiálem); s úvodní studií Evropa zemřela v Praze (s. 11–89), na niž navazují portréty: „Kolikrát může člověk začínat nový život?“ (s. 91–133, H. Natonek); Spisovatel, který jako dítě ztratil zrak (s. 135–145, O. Baum); „Kdy bude lidská bolest opět něco znamenat?“ (s. 147–165, L. Winder); „Vy vidíte jen účinek, já však nazírám důvod...“ (s. 167–185, M. Vischer); Spisovatel, který si své české vesnice postavil v New Yorku (s. 187–205, J. Urzidil); Právník poeta, kterého zničil zákon (s. 207–221, E. Sommer); „Za noci když procitám, nesu si tě ke hvězdám...“ (s. 223–233, C. Hoffmann); Špion v nejvyšších službách (s. 235–249, H. Ungar); „Otcové mí, proroci, mi v krvi horlí...“ (s. 251–261, R. Fuchs); Muž, který hledal zmizelé slovo stvoření (s. 263–285, L. Perutz); „Že veškerá politika je blud a prohnilý sebeklam...“ (s. 287–303, P. Kornfeld); „Jakým cizincem je život ve světě...“ (s. 305–317, F. B. Steiner); „Bíle zkrvavená ukamenováním tváře...“ (s. 319–329, J. Hahn); Zkamenělý mladík, jenž se stal moudrým mužem (s. 331–347, H. G. Adler); Žid, který přežil Osvětim, ne však vražedný útok svých soudruhů (s. 349–379, H. Sonnenschein); Jen touha je pravdivá (s. 381–403, P. Kien); – závěrečná část knihy, nazvaná Putování opuštěnou literární krajinou (s. 405–485), zachycuje osudy dalších německých a židovských spisovatelů v českých zemích (viz rozpis).