Severočeští bolzanovci

Monografie; s úvodem (s. 7–12) a s kapitolami: Osvícenští myslitelé v našich zemích (s. 13–36, s podkapitolami: K. H. Seibt – „magnus parens“ katolického osvícenství v Čechách; Bernard Bolzano – život ve vědomé odpovědnosti: „šťasten býti a jiné blažiti“); Litoměřice – severočeské středisko duchovního proudění v 1. pol. 19. století (s. 37–90: Litoměřický kruh bolzanovců /Represe proti litoměřickým bolzanistům; Velcí duchem i v utrpení {mj. o F. Hurdálkovi, A. Krombholzovi, V. Zahradníkovi, J. G. Menertovi a M. J. Fesovi}/; „Národní usilování“ Josefa Jungmanna v údobí jeho litoměřického působení /Národně buditelská činnost členů a přívrženců Jungmannovy litoměřické družiny {zejména A. Marka, J. E. Purkyněho, V. Krolmuse}; Nejsevernější světští učitelé – bolzanisté {F. J. Herrmann, A. Gaudek}/); Ohlas Bolzanových a Jungmannových myšlenek ve snahách o českou národní emancipaci (s. 91–103: Pluralita tendencí v pojetí národa v Čechách v 1. pol. 19. století; Dvě tendence rakušanství a české národně politické stanovisko; Snahy o velkoněmeckou nadvládu nad etnickým češstvím; Slovanství – velká dobová myšlenková konstrukce; Konzervativní bohemismus; Vítězná tendence moderního češství); Bolzanovci ve službách česko-německo-lužického sbližování (s. 104–116: Lužický seminář v Praze a jeho úloha v rozvoji lužické kultury; Průkopnický vliv Josefa Dobrovského na obrození lužického jazyka; Kulturní a vlastenecké působení bolzanovců v Lužickém semináři {mj. F. Příhonského a F. S. Náhlovského}); Závěr (s. 117–122); – se seznamem obr. příl. (s. 126), se jmenným rejstříkem, se soupisem pramenů a literatury.