Jak se dělá teorie

Poslední dílo německého literárního vědce; s jeho Předmluvou a poděkováním (s. 9–12) a s kapitolami: Úvod (s. 13–26, s podkapitolami: Proč teorie?; Tvrdá a měkká teorie; Teoretické mody; Teorie a metoda; Teorie a diskurs); Fenomenologická teorie: Ingarden (s. 27–41: Vícevrstevná struktura díla; Metoda odvozená z teorie; Příklad); Hermeneutická teorie: Gadamer (s. 43–57: Porozumění; Metoda odvozená z teorie; Příklad); Gestaltistická teorie: Gombrich (s. 59–72: Schéma a oprava; Příklad); Recepční teorie: Iser (s. 73–85: Reakce na stav kritiky; Rozhraní mezi textem/kontextem a textem/čtenářem); Sémiotická teorie: Eco (s. 87–99: Ikonický znak; Estetický idiolekt; Příklad); Psychoanalytická teorie: Ehrenzweig (s. 101–123: Tvůrčí proces; Příklad; Dodatek – Zrcadlové zobrazení – Lacan); Marxistická teorie: Williams (s. 125–141: Teorie odrazu; Produkce; Příklady); Dekonstrukce: Miller (s. 143–154: Dekonstrukce v akci; Dekonstrukce na příkladě); Antropologická teorie: Gans (s. 155–167: Základy generativní antropologie; Antropologický pohled na literaturu); Deweyho umění jako zkušenost (s. 169–179: Estetická zkušenost; Cirkulárnost; Příklad); Showalterová: „Za feministickou poetiku“ (s. 181–189: Ženy jako čtenářky; Ženy jako spisovatelky; Revize a dodatky); Teorie v perspektivě (s. 191–200: Intelektuální krajina; Látka teorie; Co nám rozmanitost teorií naznačuje?); Postskriptum – postkoloniální diskurs: Said (s. 201–216: Základní rysy diskursu; Strategie postkoloniálního diskursu; Román jako imperiální diskurs; Mody odporu; Řád postkoloniálního diskursu); – s příl. (s. 217–234, viz rozpis), s rejstříkem (s. 243–245).