Melancholie moderny : Alegorie, Vypravěč, Smrt

S autorovou předmluvou Komentář na/místo úvodu (s. 9–30), s Autorskou poznámkou (s. 397–398) a s kapitolami: Alegorie a melancholie. K Weinerově poetice marnosti (s. 31–91, mj. s podkapitolou: Čapkovské intermezzo); Alegorie vypravěče. Moderna a smrt (ve) vyprávění (s. 92–169, s podkapitolami: Vyprávění a zkušenost; Dávno, dávno již tomu...; Don Quijote a zkušenost románu: osamocení a bezradnost; Vyprávění a čas; ...a smrt; Poločas: stručná rekapitulace od vyprávění k psaní; Proust: ornamenty psaní a zapomínání; V Kafkově kárném táboře. Ornamenty psaní a smrti; Apparation); Móda jako alegorie „ruinózní“ moderny. Benjaminova „metafyzika módy“ a Kafkův „provoz šatů“ (s. 170–232: Alegorie I: Ruina; Alegorie II: Móda a moderna – čas pekla; Alegorie III: Móda a žena – sex-appeal anorganického – šaty jako maska smrti; Alegorie IV: Nevěstka jako mučednice moderny; Alegorie V: Kafkův „provoz šatů“ – labyrint /psaní/); Alegorie VI: Proustova punčocha); Melancholie andělů. Poetika mezi alegorií pádu a utopií záchrany (s. 233–337: Konceptualizace jazyka v literatuře středoevropské moderny; Zastavení první: Anděl/é/ aneb K melancholii moderny; Zastavení druhé: Mesiáš; Zastavení třetí: Znetvořený anděl mezi zapomněním a vzpomínkou; Zastavení čtvrté: Středoevropská moderna mezi utopií a heterotypií jazyka; Závěrečná poznámka: Ruina a pohled „kinematografického“ anděla dějin); Weinerova romantika. Dva fragmenty aneb Paralelní kontemplace místo závěru (s. 338–377: Melancholie loutky /fragment kleistovský/; Melancholie pouti /fragment máchovský/); – se soupisem literatury (s. 379–396); – v knize jsou podrobněji (či v návratech) zmiňováni i další uvedení autoři.