Olbrachtův Golet v údolí ve světle románu Josef a bratří jeho Thomase Manna

Ivan Olbracht se začal ve třicátých letech 20. století, v době, kdy vznikly všechny jeho podkarpatské prózy, věnovat literárnímu překladu (pravděpodobně zvláště z existenčních důvodů). Překládal přitom výhradně z němčiny a nejvíce z díla Thomase Manna. Studie navazuje na práci Jiřího Opelíka z roku 1967, který poprvé vyslovil tezi, že Olbracht k překladům přistupoval velmi aktivně, a ty tak sehrály roli katalyzátoru, jenž uspíšil kvalitativní proměnu Olbrachtova díla. Ve studii je srovnáván soubor próz „Golet v údolí“ (1937) s tetralogickým románem Thomase Manna „Josef a bratří jeho“ (1926‒1942), z něhož Olbracht ve třicátých letech přeložil celkem tři díly (první dva ve spolupráci s Helenou Malířovou). Na základě srovnání poetik obou autorů (charakter fikčního světa, specifické pojetí mýtu, vypravěč, postavy) se ukazuje, že mezi díly existuje řada analogií, které Opelíkovu tezi podporují a v mnohém doplňují. Pohled na „Golet v údolí“ ve světle Mannovy tetralogie otevírá nové možnosti interpretace tohoto Olbrachtova vrcholného díla.