Druhý Čep

Studie se zabývá charakteristickými rysy Čepova stylu a jejich funkcí v okamžiku, kdy autor ustoupí do anonymity psaní a deformuje jejich primární podobu. Východiskem studie je detektivní příběh, jehož jednu část Jan Čep píše na objednávku nakladatele Bedřicha Fučíka v rámci jeho propagačních aktivit. Rozborem narativních technik autor studie ukazuje, jak Čep opouští i potvrzuje současně formální a myšlenkovou podobu svého psaní, jak mu anonymita umožňuje konfliktně vyhrotit některé z jeho postojů, které souvisejí s dobovou kritikou pragmatismu a liberalismu. Postupnou analýzou postupů a motivů se zároveň ukazuje, že zdánlivá hravost textu v sobě ukrývá jinou podobu nesmiřitelného postoje a stvrzení Čepova pojetí estetické určení literárního textu, pojetí, které určuje Čepovu pozici mezi autory moderní literatury.