Realismus v české literatuře 19. století : pohledy současníků, historické interpretace a badatelské perspektivy

Cílem studie je formulovat výzkumný záměr týkající se reflexe realismu v historii české literatury. Autor nejprve stručně rekapituluje možnosti konceptualizace literárního realismu v literární vědě a v návaznosti na úvahy R. Welleka zaměřuje pozornost k vnímání realističnosti české literatury druhé poloviny 19. století. Nejprve připomíná různá literárněhistorická pojetí realismu se zřetelem na to, ke kterému segmentu dobového kritického souzení o realismu se tyto modely vztahují. Největší diskrepanci mezi kritickým a historickým souzením o realismu autor nachází v oblasti české pobřeznové literatury, jež bývá až na výjimky, jako je například dílo J. Nerudy, vylučována z oblasti užití pojmu „realismus“. Na základě toho pak autor uvažuje o potřebě diskurzivní analýzy, jež by zpřehlednila široké pole dobového souzení o realismu v české literatuře po roce 1848 a umožnila diferencovanější popis realismu jako literární události, než jaký nabízejí dosavadní literární kompendia. Zamýšlenou analýzu autor podmiňuje odmítnutím pojetí realismu jako postupně se zdokonalující literární metody, a zejména přihlédnutím k německojazyčnému kontextu českého literárního života, jenž byl v pracích zabývajících se realismem opomíjen na úkor hledání souvislostí s literaturou francouzskou, ruskou či anglickou.