Povaha písma, jeho meze a nosiče : výpisky a poznámky k historickým aspektům mediální dimenze psaní a literární komunikace

Článek zkoumá literaturu z hlediska mediality a médium vymezuje jako akt, “aparát uvedený do chodu”. Nová senzitivita vůči mediální dimenzi literární komunikace, zesílená novými technologiemi, se týká samotného písma a psaní, nosičů díla i komunikace – zacházení s dílem jako fyzickým jevem. Mediální dimenze psaní se nepojímá jako jev vázaný na digitální data nebo internet, nýbrž jako odvěká součást zacházení s texty a související jak s významy textů, tak i s mocí, která je texty zprostředkovaná. Z těchto hledisek se jeví jako pozoruhodný jev i samizdat, vytvářející specifickou materialitu psaní. A samozřejmě nejrůznější podoby experimentálního zacházení s písmem, psaním a texty. Produktivním nástrojem se zdá být Aarsethova ergodicita – termín označující vlastnost díla, které obsahuje nebo vytváří pravidla, na nichž je založeno jeho – nelineární – „užívání“. Na základě řady konkrétních případů se ukazuje, jak mediálně “inscenovaný” a různými stroji produkovaný (jak o tom psal Kittler) může být text a jaké pochybnosti se k němu vztahují. Z tohoto hlediska se avantgardní experimenty setkávají s otázkami, které si kladli, teologové, mystici a teoretici glosolalie.