Úkoly našich museí v socialistické společnosti

Stať J. Charváta začíná retrospektivou, v níž pohlíží na vznik, vývoj a program muzeí v souvislosti s hospodářským, sociálním a politickým vývojem se zřetelem k třídnímu rozvrstvení společnosti. Česká musea Česká českých museí, která byla zakládána především šlechtou – v průběhu devatenáctého století pomalu přicházející o své pozice v konkurenci s nově se formující buržoazií. Zakládání muzeí šlechtou chápe J. Charvát jako snahu šlechty uhájit své výsostné postavení alespoň v oblasti kultury. Ráz a zaměření těchto nově zakládaných muzeí proto nutně odpovídalo její ideologii. Feudálové muzea hájili jako „opěrné body svých výpadů za restituci starého třídního nadpráví“ na rozdíl od buržoazie, která usilovala učinit z nich prostředek k národnímu uvědomění . Jako projev tohoto nepřátelství interpretuje i odmítavé stanovisko Jungmanna k Národnímu museu v prvních letech jeho založení, které se zmírnilo až prostřednictvím Palackého, když a začal vycházet Časopis českého musea a když byla založena Matice česká. (Dalšími mezníky, u nichž se zastavuje, je revoluce 1848 a vítězství mladočeské strany v 90. letech 19. století, vystupující jako„představitelka zájmu českých podnikatelů a českého finančního kapitálu“). Po této historické exkurzi následuje část věnovaná novým úkolům muzeí, která mají být nově „odrazem toho, že dělnická třída je nositelem nového společenského řádu a že její ideologie je ideologií vládnoucí“, základem pro všechny druhy muzeí jak „všeobecných“ (vlastivědných), tak „speciálních“ musí být dialektický a historický materialismus.