Výzva k naději

Úvaha o stavu současného divadla a herectví. Krejča v této úvaze využívá nejen rekapitulaci dějin divadla, ale i filozofie a zamýšlí se nad vnímáním rozumu. Přiklání se ke Kantovu prohlášení, že „nedospělý je ten, kdo neumí samostatně vlastní rozum používat“. Sám konstatuje, že pokus o tzv. nový svět se nedaří, pojmy jako „tvořivá práce“ a „tvorba“ se vyprazdňují, cituje M. Frische, že marxismus selhal a „výzva k naději ke dnes výzvou k odporu“. Krejčovi se nelíbí, že masmédia napodobují život a život zase masmediální produkci. Rovněž nesouzní s konzumním herectvím a zdůrazňuje důležitost divadla jako jediného místa, kde se živí setkávají se živými. Vše ukončuje myšlenkou, že divadla potřebují vnitřní svobodu, protože v té je naděje.

online